Kašík si užívá evropskou Floridu a táhne Marseille. Zlín? Mrzí mě, že…
Libor Kašík
|
Foto: Facebook Spartiates de Marseille
„V dětství jsem vždycky chtěl chytat NHL za Floridu nebo Tampu a chodit hned po zápasech a trénincích na pláž. Teď se mi něco podobného poštěstilo v Marseille," říká brankář Libor Kašík na adresu svého současného angažmá. Ve Francii je spokojený, přesunu do Země galského kohouta nelituje. Mluví také o Zlínu nebo o tom, proč nezamířil do Slovanu Bratislava.
Máte za sebou první rok v Marseille, kam vás mimochodem doporučil i Marek Čiliak. Byla to správná volba?
Určitě, ve Francii jsem spokojený. Když se vrátím úplně na začátek, měl jsem velký zájem zůstat v Nitře. Udělali jsme dvě finále během dvou let a tamnímu vedení jsem říkal, že bych moc rád pokračoval. Nakonec to ale nevyšlo. Vlastně se mi stalo poprvé v kariéře, že po dobré sezoně neměl klub zájem. Další možností na Slovensku byl Slovan Bratislava, ale to je pro Nitru asi největší rival. Vím, že přestupy mezi rivaly mnohdy nedělají dobrotu, zažil jsem si to v Brně. Takže Slovan nepřipadal v úvahu. Když jsem řešil, co dál, vyšla mi jako nejlepší volba Francie. Nelituji toho.
Dobře, ale kvalitativně není Ligue Magnus na úrovni, na kterou jste byl zvyklý, ne?
Lidé mají tendenci francouzskou nejvyšší soutěž podceňovat, liga jde nahoru. Řekl bych, že z pohledu úrovně je mezi Maxa ligou a slovenskou extraligou. Hraje tady hodně cizinců, přičemž kluby si je vybírají podle minulosti. Takže většina hráčů má dost zkušeností.
„Ligue Magnus? Mezi českou první ligou a slovenskou extraligou."
Jaká je francouzská nejvyšší soutěž pro gólmana?
Možná to bude znít zvláštně, ale když srovnám soutěže, ve kterých jsem chytal, tak česká extraliga pro mě byla nejsnazší. Jasně, jsou v ní skvělí střelci, výborní hráči, ale taky propracované systémy. Ve Francii se až tolik nebrání, takže musíte řešit situace tři na jednoho, dva na nikoho a podobně. V tom je to pro brankáře náročné.
Marseille je v Ligue Magnus pořád de facto nováčkem, zvykli si lidé ve fotbalovém městě na hokej?
Atmosféra je tady skvělá, fanoušci si hokej užívají. Máme halu s kapacitou 5600 míst a průměrná domácí návštěvnost byla 5050 fanoušků. Klub má velký potenciál do budoucna.
„Když srovnám soutěže, ve kterých jsem chytal, tak česká extraliga pro mě byla nejsnazší."
Překvapilo vás něco na fungování organizace?
Support pro hráče. Na každém tréninku jsou přítomni kondiční trenéři, fyzioterapeuti, klub se vám postará o ubytování, auto… Zkrátka se můžete soustředit vyloženě na hokej. Z pohledu zázemí je Marseille jedna z nejlepších štací v mé kariéře.
Loni Marseille dokráčelo do čtvrtfinále, jak vedení vnímalo tenhle výsledek?
Chtěli jsme výš, otázkou je, jak byl tenhle cíl reálný. I proto, že v Marseille mají pravidlo, že hráče podepisují až těsně před sezonou v době, kdy už je většina kluků rozebraných. Pak je těžké přivést rozdílovou kvalitu. Třeba v Česku jsou kádry na příští sezonu z 90 procent hotové v lednu. Každopádně prohráli jsme s pozdějším šampionem, což podle mě není ostuda.
„V Marseille mě překvapil support pro hráče."
Kam patříte rozpočtově?
Podle lidí z klubu na ty nejbohatší, kterými jsou Rouen, Grenoble a Bordeaux nemáme, ale měli bychom být v závěsu.
Z pohledu života jako takového si asi nemůžete stěžovat, co?
Právě naopak! V dětství jsem vždycky chtěl chytat NHL za Floridu nebo Tampu a chodit hned po zápasech a trénincích na pláž. Teď se mi něco podobného poštěstilo v Marseille, řekl bych, že jsem na evropské Floridě. (usmívá se)
„Mrzí mě sestup zlínské juniorky, Jardu Balaštíka nečeká nic jednoduchého."
Marseille není známé jen pláží, nýbrž i bohatou historií. Už jste prošel všechna místa?
Snažil jsem se, ale prakticky každý den narazíte na novou historickou budovu. (usmívá se). Osobně mám nejradši starý přístav, ten je udělaný fakt krásně. Můžete ho procházet, jsou tam kavárničky s výhledem… Paráda.
Dovedete si představit, že byste se ve Francii usadil po kariéře?
Spíš ne. Mám to tam rád, ale zároveň jsem hrdý Čech. U nás je taky krásně. Vždycky se do Česka rád vracím.
Sledujete Zlín?
V podstatě každý den. I s kamarády řešíme, jak se klubu daří. Mrzí mě sestup juniorky, Jardu Balaštíka nečeká nic jednoduchého.
„Baráž? Dokud se nezmění pravidla, nepostoupí nikdo."
Vy jste byl u sestupu áčka, to byla asi nejtěžší část vaší kariéry, že?
Zrovna nedávno jsme na tu sezonu s kamarády vzpomínali. Byla emočně strašně náročná. Když jsem si ji s trenérem zpětně analyzoval, tak moje výkony nebyly špatné, ale bohužel… Rok předtím jsme skončili předposlední, přičemž České Budějovice hodně posílily, naopak my jsme do sezony šli nekonkurenceschopní. Zpětně mi přijde, že to vlastně ani nemělo kam uhnout.
Zlín stojí na prahu páté sezony ve druhé nejvyšší soutěži, je podle vás návrat mezi elitu reálný?
Na rovinu, můj názor je, že pokud se nezmění systém baráže, nepostoupí nikdo. Hokeji by podle mě pomohl přímý sestup a postup. Od extraligových klubů slyšíme, že tým z první ligy je nekonkurenceschopný, ale pokud by dostal možnost hrát extraligu, sehnal by jiné sponzory i jiné hráče. Do první ligy je strašně těžké přivést hráčskou top kvalitu.
Chtěl byste si ve žlutomodrém dresu ještě zachytat?
Něco v hlavě mám, ale nechci o tom mluvit. Když o takových věcech mluvíte veřejně, často se pak nesplní. Uvidíme, co přinese budoucnost.
Share on Facebook
