Gólman Krbeček o NCAA: Cesta, která dává smysl. Rozvíjíme se hokejově i lidsky
Jakub Krbeček
|
Foto: Facebook RIT Men's Hockey
V Česku je tak trochu pod radarem. Přitom momentálně patří mezi nejvytěžovanější a nejlepší brankáře v NCAA. Třiadvacetiletý odchovanec Sparty, gólman Jakub Krbeček, odešel do Ameriky před čtyřmi lety, protože mu tato cesta dávala největší smysl. Jaké vidí výhody univerzitního hokeje a co by poradil hráčům, kteří se chtějí vydat stejnou cestou?
V USA jste teď čtvrtým rokem. Jak se tehdy zrodil váš přestup a proč jste se rozhodl odejít?
V posledním roce na Spartě jsme se s rodiči rozhodovali, co budu dělat dál. Zůstávat na Spartě pro mě už víceméně moc nedávalo smysl. Do prvního týmu bych se nedostal, musel bych se nějak snažit přes první ligu. Pak se mi ozvali z české agentury, která dělá v Americe univerzity. Díky tomu jsme se rozhodli pro tuhle cestu, protože nám dávala největší smysl.
V juniorce Sparty jste chytal i s brankářem Michaelem Hrabalem, který zvolil stejnou cestu a také teď hraje na univerzitě. Probírali jste to tehdy společně?
On byl asi první člověk, který mě tak nějak přinutil se na to podívat a začít o tom uvažovat. Takže bych řekl, že i díky němu jsem se tak rozhodl. Teď si občas napíšeme, ale nějak extra už spolu v kontaktu nejsme.
„Pro mě byl vždycky sen hrát a žít v Americe, takže z tohoto pohledu jsem se na to hrozně těšil. Ale vůbec jsem neuměl anglicky.“
Asi nebylo úplně jednoduché si sbalit kufry a vyrazit takhle do neznámého prostředí, kde se mluví úplně jiným jazykem…
Pro mě byl vždycky sen hrát a žít v Americe, takže z tohoto pohledu jsem se na to hrozně těšil. Ale vůbec jsem neuměl anglicky, takže jsem se trochu bál ohledně jazyka. Byl jsem ale ubytovaný u rodiny a ta mě v podstatě anglicky naučila.
Nejdřív jste dva roky chytal NAHL. I když se jedná o druhou nejvyšší juniorskou soutěž v USA, tak ta kvalita není úplně špatná?
Není. Chtěl jsem jít do USHL, ale tam jsem se bohužel nedostal, takže jsem musel být v NAHL. Trošku jsem měl o té kvalitě pochybnosti, ale konkurence je v Americe tak obrovská, že dokážou i NAHL nabít skvělýma klukama a kvalitu to má.
Jakub Krbeček | Foto: ritathletics.com
Co pro vás bylo jako pro brankáře nejtěžší při přechodu na americký hokej?
Asi bych řekl kluziště. V Česku jsme hráli na velkých rozměrech a tady v Americe mají všude malé. Takže úhly, odrazy a rychlost, kterou tam kluci mají, mi dávaly prvních pár měsíců trošku zabrat.
Poté jste přešel na univerzitu v Rochesteru, jaká pro vás byla první sezona v NCAA?
Skvělá, ale hodně těžká. Rochester rok předtím, než jsem sem přišel, vyhrál svoji ligu a potom spoustu kluků odešlo, takže tým byl v přestavbě. Hodně jsme se hledali a moc nám to tu sezonu nešlo. Bylo to pro mě osobně náročné, ale hodně mi to dalo. Letošní sezonu tady proběhly nějaké změny. Hodně kluků se vrátilo, přišli noví a taky nový trenér. Úplně se to otočilo.
Jako týmu se vám daří, jaké máte týmové ambice?
Snažíme se teď vyhrát naši skupinu, ale náš hlavní cíl je hlavně vyhrát play off, které začíná za měsíc. Na to se teď soustředíme a připravujeme asi nejvíce.
Daří se i vám osobně. Patříte k nejvytěžovanějším brankářům v celé NCAA. Přijde mi, že na vás tým hodně stojí a trenéři do vás vkládají velkou důvěru, je to tak?
Ano, řekl bych, že díky trenérům jsem tak úspěšný, protože mi tu důvěru dali. Od začátku nebylo jasné, kdo bude jednička. Trenér nám řekl, že se o to musíme porvat. Ale teď je vidět, že tu důvěru ve mně mají a já se jim ji snažím splácet.
Na NCAA se v Česku možná ještě pořád dívá trochu svrchu, že je to jen „studentský hokej“. Jak byste popsal kvalitu soutěže?
Já bych řekl, že ta kvalita je velice vysoká. Už to není jen o tom, že si sem studenti chodí zahrát hokej. Kluci, kteří tady jsou, sem přicházejí především kvůli hokeji a teprve až v druhé řadě kvůli škole. Většina z nich se snaží prosadit a následně u hokeje zůstat. Kvalita je tady skvělá, což jsme mohli krásně vidět i na Spengler Cupu, kde univerzitní výběr skončil na druhém místě a předváděl velmi dobré výkony. Jasně to ukazuje, že tito hráči jsou v mužském hokeji plně konkurenceschopní.
„Kvalita je tady skvělá, což jsme mohli krásně vidět i na Spengler Cupu, kde univerzitní výběr skončil na druhém místě a předváděl velmi dobré výkony.“
NCAA se dělí do několika konferencí, hlavně podle geografické polohy univerzit. Mohl byste přiblížit, jestli se od sebe liší třeba i herním stylem nebo jak velké jsou třeba kvalitativní rozdíly?
Rozdíly mezi jednotlivými konferencemi určitě existují, ale neřekl bych, že by byly zásadní. Big Ten a Hockey East jsou obecně považovány za špičku univerzitního hokeje. V Atlantic Hockey odehrajeme dvacet ligových zápasů a dalších čtrnáct utkání mimo konferenci, takže se pravidelně střetáváme s týmy z jiných soutěží. Tyto zápasy jsou většinou vyrovnané a často je rozhodují maličkosti. Pokud bychom hráli s nejlepšími týmy z Big Ten nebo Hockey East dlouhodobě, pravděpodobně by měly mírnou převahu, ale celkově jsou rozdíly mezi soutěžemi malé a spočívají hlavně v individuální kvalitě hráčů.
Co byl letos takový největší zápas nebo nejtěžší soupeř, kterého jste zatím měli?
Řekl bych Penn State, kteří jsou právě v Big Ten. Byl to těžký a hodně náročný zápas, ale zároveň můj nejpovedenější v téhle sezoně. Měl jsem tam 44 zákroků a vychytal jsem nulu, takže to se mi povedlo.
Jakub Krbeček v juniorce Sparty v sezoně 2021/22 | Foto: Karel Švec, Český hokej
Jaké máte na univerzitě zázemí? Asi na to má vliv, jak je která univerzita bohatá, ale slyšela jsem, že někdy je to srovnatelné i s NHL…
Řekl bych, že na všech univerzitách je zázemí super. Nezáleží úplně na tom, kde kdo je. Samozřejmě jsou velké a bohaté univerzity, které mají zázemí dokonce lepší než v NHL. Ale každý má něco. Naše škola je taky dost bohatá, takže to tady máme naprosto úžasné. Celá hala je jenom pro nás. Máme tam posilovnu, jídelnu, saunu, regenerační centrum. Máme sami pro sebe taky studentské místnosti. Je tam všechno, na co bych si jen dokázal vzpomenout, a máme k tomu přístup jen my hráči.
Na led taky můžete chodit, kdykoliv chcete?
Máme tam ještě ženský tým, takže pokud nejsou na ledě zrovna ony, můžeme tam chodit kdykoliv.
Jak vypadá váš typický den během sezony? Jak fungujete třeba ohledně tréninků?
Tréninky máme každý den kromě neděle. Ráno většinou chodím kolem deváté až desáté zhruba na dvě hodiny do školy. Poté jdu rovnou na stadion, kde trávím nejvíce času. Většina kluků je tam už dvě hodiny před hlavním tréninkem, který začíná ve 14 hodin. Buď doděláváme školní úkoly, nebo spolu trávíme čas v našem „obýváku“, který máme v šatně.
Často také máme meetingy s trenéry, a to buď ohledně života mimo hokej, nebo přímo o hokeji. Samotný trénink na ledě většinou trvá přibližně hodinu a dvacet minut. Před každým tréninkem navíc máme dobrovolný, zhruba pětačtyřicetiminutový dovednostní trénink, na který většinou chodí všichni. Třikrát týdně k tomu ještě absolvujeme posilovnu v délce asi čtyřiceti pěti minut.
„Je velká pomoc, že do školy chodíme každý den jen na dvě nebo na tři hodiny, takže se to dá stíhat. Není to tak náročné, jak jsem se bál.“
Bylo pro vás náročné skloubit školu s hokejem?
Je to určitě náročnější než jen hrát hokej. Je ale velká pomoc, že do školy chodíme každý den jen na dvě nebo na tři hodiny, takže se to dá stíhat. Není to tak náročné, jak jsem se bál. Spoustu hodin máme s klukama dohromady, takže potom děláme společně úkoly a navzájem si pomáháme. A když máme s něčím problém, úplně v klidu můžeme dojít za profesory. Oni nás znají, protože hrajeme hokej, a vždycky nám moc rádi pomůžou. A samozřejmě nemusíte být jen hokejisti. Jsou vstřícní ke všem a když máte nějaké potíže, tak si s vámi domluví schůzku a ve svém volném čase to s vámi proberou.
Jak moc hledí na školu trenéři? Musíte si udržovat dobrý prospěch?
Jo, musíme. Není tady nikdo, kdo by neměl dobrý prospěch. Trenéři na to kladou velký důraz, takže musíme do školy chodit a mít dobré výsledky. Není to jen o tom, že oni to chtějí, ale v NCAA musíme mít dobrý průměr, abychom mohli hrát. Kdybychom měli špatné známky, tak nejen že bychom měli problém s trenéry, ale ani bychom nemohli hrát zápasy.
Jakub Krbeček v saku pro nejlepšího hráče utkání | Foto: Facebook RIT Men's Hockey
Jak je to z finanční stránky? Na amerických univerzitách se platí docela vysoké školné. Máte stipendium?
Jo, mám plné stipendium, takže za nic neplatím. V podstatě za mě platí všechno oni. Popravdě řečeno, já bych sem ani nebyl schopen jít, kdybych neměl stipendium, protože školy jsou tady v Americe opravdu hrozně drahé. Takže by to pro mě bylo nereálné.
Kdyby náš rozhovor četl nějaký mladý hráč, který by měl zájem hrát na univerzitě, tak co byste mu poradil?
Určitě musí umět anglicky. Pokud chce jít na univerzitu, tak bych mu určitě doporučoval jít do americké juniorky, kde mu to hodně pomůže nejen jazykem, ale i lidsky. Jinak bych mu řekl, ať se nebojí. Já jsem se bál dost. Nebyl jsem si jistý, bál jsem se školy. Ale ta pomoc, kterou tady dostáváme, je úžasná. Není vůbec těžké tady skloubit hokej se školou.
V čem vidíte největší výhody NCAA?
V komunitě. Nejen hokejově, ale všech lidí, které tady kolem sebe mám, a přátel, které jsem si našel. To je určitě výhoda. Potom to zázemí je neskutečné, jak už jsem říkal. To se nevyrovná ani pár extraligovým klubům. A pak také to, že tady máme čas se rozvíjet nejen hokejově, ale také lidsky. To jen tak někde nemáte šanci se naučit jako my tady.
„Popravdě řečeno, já bych sem ani nebyl schopen jít, kdybych neměl stipendium, protože školy jsou tady v Americe opravdu hrozně drahé.“
Co říkáte na českou univerzitní ligu? Zaznamenal jste, že nedávno český univerzitní výběr odehrál v USA přátelské zápasy právě s univerzitními týmy?
Jo, někde jsem to viděl, ale abych pravdu řekl, moc jsem to nesledoval.
Myslíte, že by v Česku mělo fungovat lepší propojení hokeje a školy?
Myslím si, že ano. Lepší propojení hokeje a vzdělání je v Česku důležité. Hokej je časově velmi náročný sport, a ne každému se podaří prosadit na profesionální úrovni, proto je kvalitní vzdělání zásadní i pro život po hokejové kariéře. Zároveň jsem si všiml, že v Česku už dnes existují lidé a organizace, kteří se snaží tento systém zlepšovat. Podle mě se situace postupně zlepšuje a věřím, že v blízké budoucnosti se bude propojení hokeje a školy dál posouvat správným směrem.
Já se teď ještě zeptám na vaši blízkou budoucnost. Máte v plánu zůstávat na univerzitě i pro příští sezonu?
Plán zatím takový je, ale člověk nikdy neví. Je to dost otevřené. Zůstat tady můžu, ale po sezoně se uvidí, jestli budu mít nějaké nabídky, nebo ne.
Jakub Krbeček | Foto: Facebook RIT Men's Hockey
Share on Facebook
