Co je potřeba k medaili? Parta, chemie a neskutečný gólman, míní Faksa. V Dallasu si užívá teplíčko

Radek Faksa | Foto: nhl.com

V noci odehraje poslední mač za Dallas a může definitivně přepnout na olympiádu. Radek Faksa, za mořem vyhlášený dříč ze čtvrté formace. „Jako malý kluk jsem samozřejmě sledoval Nagano a takové věci, takže pomalu ani nemůžu uvěřit, že budu hrát na olympijských hrách,“ vyprávěl v online rozhovoru s českými novináři. Proti těm nejlepším si v dresu národního týmu zahrál už na Světovém poháru před deseti lety, tehdy ale hned v prvním zápase utrpěl otřes mozku.

Radek Faksa

útočník, 32 let

ZOH 2026 – muži 2025-2026

Z 3

G 0

A 2

B 2

Dallasu zbývá do olympijské přestávky jeden zápas. Jaká je forma, jak se cítíte a jak se těšíte na olympiádu?
Posledních pět zápasů jsme vyhráli, takže super. Ale celkově to bylo po Vánocích takové slabší. Dostáváme se do toho zase zpátky, pauza nám asi nepřichází úplně vhod. Po osobní stránce to mám podobně jako tým. Je to lepší, v hlavě už nosím hlavně olympiádu. Strašně se těším, ale musíme to ještě zakončit vítězně. Naše divize je šíleně natřískaná, máme tam Minnesotu, která se nás tlačí, snažíme se dohnat Colorado. Každý zápas je pro nás strašně důležitý.

Z osobního hlediska je pro vás účast na olympiádě společně s finále Stanley Cupu highlight kariéry?
Řekl bych, že určitě. Finále Stanley Cupu a olympiáda jsou velké věci. My (hráči z NHL) jsme na minulé dvě olympiády neměli šanci vůbec jet. Pro mě je to asi poslední šance, jak se na olympiádu dostat. Strašně se na to těším. Jako malý kluk jsem samozřejmě sledoval Nagano a takové věci, takže pomalu ani nemůžu uvěřit, že budu hrát na olympijských hrách.

Chystá se za vámi někdo z rodinných příslušníků?
Určitě. Mám jenom čtyři lístky na zápas, takže to bylo trochu těžké rozdělit, ale určitě přijedou rodiče a manželka s malým. To je tak všechno, víc lístků ani nemám. Kamarádi by taky rádi přijeli, ale uvidíme, jak to bude s lístky. Jak je to z Česka takový kousek, chtělo by je víc lidí.

Je to mezi hráči v Dallasu už žhavé téma?
Čím dál tím víc. Už se s klukama bavíme, kdo kdy letí a jaký je program. Všichni se ještě snaží zůstat hlavou tady v Dallasu, ale jak člověk vidí, že kluci v Česku už mají sraz, zatímco my tady ještě hrajeme zápasy, je to trošku divné. Určitě je olympiáda v šatně velké téma, všichni se na to těší.

V dresu národního týmu jste si proti těm nejlepším zahrál akorát na Světovém poháru 2016, který pro vás ale velmi rychle skončil. Olympiáda je asi ještě víc, že?
I tam byli nejlepší hráči na světě, ale olympiáda je každopádně větší akce, větší lákadlo. Na Světovém poháru jsme hráli taky první zápas proti Kanadě, ale pro mě to skončilo už v první třetině otřesem mozku. Tentokrát začínáme zase proti Kanadě, takže doufám, že to bude mít lepší průběh.

Připravil jste si nějaké talismany?
Vůbec, nic takového jsem neřešil. V sezoně se na to snažím co nejvíc nemyslet a soustředit se na to, co se děje tady v Dallasu. A čím jsem starší, tím míň jsem pověrčivý, takže nic takového si nedávám do hlavy.

První zápas s Kanadou, to je hodně těžký start. Všechny kanadské hráče dobře znáte, jaké to bude, až najednou vyjedou proti vám?
Nebude na co čekat. Ještě jak nemáme přípravné zápasy, tak to ani pro ně nebude jednoduché. Je zvláštní, že nemáme žádnou šanci se sehrát, a jdeme do toho hned naostro. Myslím si, že to může být výhoda pro nás.

I časový posun a podobné věci budou pro všechny stejné, takže se může stát cokoliv...
Přesně tak. Za Kanadu hraje můj spoluhráč Thomas Harley, takže už proběhly různé hecovačky a podobně. Doufám, že nastoupím, a těším se.

Jak celkově vidíte ambice českého týmu? Můžete překvapit a být černý kůň?
Favoriti určitě nejsme, to je jasné. Ale myslím, že máme i z Evropy spoustu dobrých hokejistů. Za mě máme šanci proti komukoliv, když si všechno sedne.

Dokážete vypíchnout věci, co se musejí sejít, aby český tým získal medaili?
Potřebujeme neskutečného gólmana, to je základ. Pak si musí sednout chemie, parta v týmu. Top hráči musí hrát jako top hráči a každý musí vědět, jakou má roli. Když dám příklad, tak já určitě musím být dobrý na buly a na oslabení.

V extralize se hodně řeší olympiádou ovlivněný náročný program. Je to téma i v Americe?
Je znát, že hrajeme víc a zápasy jsou hodně u sebe. Volna moc není, do toho cestování, časové zóny... Určitě to není nic jednoduchého. Myslím, že to máme ještě těžší než kluci v Česku. (úsměv) Trochu mi to připomíná ten covidový rok, kdy jsme hráli snad tři, čtyři zápasy za týden. A takhle hrajeme až do konce sezony, protože pauza je delší, zatímco začátek i konec sezony jsou stejné. Čím je člověk starší, tím víc to jde cítit.

Mluvilo se o hale, která dlouho nebyla dostavená. Snad i hrozilo, že se hráči NHL zase nezúčastní. Řešili jste to se spoluhráči?
Bavili jsme se o tom, ale spíš jsme si dělali srandu. Já jsem se určitě nebál. Všichni věděli, že se to stihne. Třeba nebudou dotažené detaily, jak by měly, ale že hala nebyla hotová, z toho jsem strach neměl.

Někteří hráči dokonce prohlásili, že by jeli, i kdyby byly díry v ledu.
Jasně. Pro všechny je olympiáda jedna z největších událostí v kariéře. Nikdo si ji nechce nechat ujít. Zrovna dneska, když jsem jel na trénink, jsem viděl videa z haly v Miláně. Myslím, že to bude nádherné, všechno super.

Radek Faksa | Foto: nhl.com

Zápasy půjdou rychle po sobě, volného času nebude moc. Přesto, podíval byste se rád na jiné sporty?
V létě jsem byl v Itálii poprvé, na svatbě Mira Heiskanena. Moc se mi tam líbilo. Do Milána se strašně těším, o městě jsem slyšel samé pozitivní věci. Určitě bych se rád podíval na nějaký jiný sport, radši na lyžování nebo skoky, ale je to strašně daleko, takže šance asi nebude. Ale minimálně na bruslení nebo ženský hokej se rád podívám.

Studoval jste už, jaké je v Evropě počasí? Předpokládám, že v Dallasu máte teplíčko.
V Dallasu byl pár dní dozadu sníh, který vždycky napadne tak jednou za rok. Teď už máme nějakých dvacet stupňů. Jo, na počasí jsem se díval, hlavně proto, abychom s manželkou věděli, co zabalit dětem. Má být trošku chladněji, ale žádné mrazy, nic strašného to nebude.

Ještě se vraťme k Dallasu, po roce v St. Louis můžete porovnávat. Které město je hokejovější?
Těžko říct. Hokej v Dallasu šel poslední dobou strašně nahoru – jak my, tak mládež, všechno se tady popularizuje. Řekl bych, že to je tak nastejno. Na život je ale Dallas rozhodně lepší, po hokejové stránce jsem byl spokojený v obou týmech.

Cítíte se v Dallasu jako doma?
Je to můj druhý domov, stoprocentně. Obě moje děti se tady narodily a já jsem tu bez jednoho roku jedenáctou sezonu. Dva roky na farmě, dva roky předtím jsem byl draftovaný, takže jsem tu fakt dlouho. Už to tady dobře znám a jsem moc rád, že jsme se sem mohli vrátit.

Letos máte v týmu spoustu Finů. Jsou takoví, že hodně drží pospolu?
Je to tak. Nevím, jestli se to tak všeobecně ví, ale mně to přijde až šílené (smích). Ráno spolu přijdou na snídani v jeden čas, jezdí spolu v autobuse vedle sebe, mají tu svoji skupinku a všechno dělají pospolu. Jeden jde do sprchy a najednou jsou tam všichni. Ptáte se dobře, je to tak.

Fanděte české reprezentaci a vsaďte si s bonusem 500 Kč za registraci

Share on Facebook Share on Twitter

• Zahraničí